Třídní výlet - Orlické hory, den 3

Středy bývají obvykle krizový den. Unavené svaly, tělo i duše… nevím kdo to teda kde vyčetl, ale naši rozhodně unavená těla, svaly nebo duše nemají. Nicméně jsme nechtěli nic nechat náhodě, a tak po náročném včerejším výšlapu, jsme se středu rozhodli strávit v areálu penzionu.

Dopoledne mělo být v režii tvůrčích týmů našich žáků, přičemž už od pondělí jsme jim dali k dispozici několik knih, s tipy na společensko-sportovní týmové hry. V osudnou minutu rozhodování, padl návrh od organizátorské trojice: Štěpis, Klára, Chromda – „pojďme hrát Šamana“. No znělo nám to velmi nedůvěřivě, ale dobře. Dva týmy, každý brání svého šamana, snaží se k nepřátelskému šamanovi dostat své zabijáky, ale jde hlavně o taktiku. Tu oba týmy ladili celkem dlouho.. skoro jeden a půl hodiny! Tým A zvolil taktiku ukrytí svého šamana na dívčích venkovních sprchách, které jsou k dispozici, pokud přijedete s campingovým karavanem. Bystré, odvážné a riskantní. Tým B zvolil taktiku obrany na moři, a tak vyslal svého šamana na vodní plochu, bráněn dvěma křižníky s tříčlennou osádkou, pobřežní obranou a potápěčským týmem. Strategicko – taktické plánování bylo dlouhé a téměř každý, byl před bitvou generál s nejlepším plánem. Ve chvíli, kdy se odstartovala akce, jsme čekali tvrdé boje a patové situace. Budete se divit, ale nebylo tomu tak. Nebylo, protože veškeré taktické plánování je krátké na naší Lisu. Ta nejen že předchozí den, dostala titul nejefektivnějšího sériového vraha, neboť eliminovala dva cíle v jeden den,  ale tímto jí uděluji i titul nejlepšího zpravodajce. Dokázala totiž, že trpělivost přináší ovoce. Nepřetržitě monitorovala pohyb nepřátelského šamana(ky) Kiki a jakmile se hra odstartovala, naprosto chladnokrevně zavedla zabijáka Štěpise na dívčí toalety a ten vykonal svou práci – takže za 5 minut bylo hotovo. Ta nám teda všem vytřela zrak, už poněkolikáté tento výjezd.

Po šamanech Venca oběhal celou třídu a vyjednal politicky další program – takzvaný „chill & vibe“ u naší nádrže, hřišti, až do oběda. Počasí nám přálo, na rozdíl od předpovědí, které nás strašily silnými bouřkami, takže se neřízený řízený program velmi vyvedl. Oběd trochu pročistil mysl a řekli jsme si, že si půjdeme dát populární hru „vlajky“. Herní pole jsme si vymezili v prostoru lesa nad místní kapličkou, až po první řopík lehkého opevnění. Středem vedla neutrální hranice doteku a na ní jsme hlídali férovost my, arbitři. Potom, co se vyladily pravidla, odstartovalo se to. Sprinteři lítali mezi stromy, jak šípy Apačů, zatímco obránci drželi tvrdě pozice, jako Atlantický val. Mrtví stáli jako přikovaní, kdyby potkali Medúzu (tak je to v pravidlech) a přeživší se postupně propracovávali do nitra protivníkovy obrany. Celé to ještě okořenila laň, která zde celý zápas sledovala v remízku, a Fíla jí vyplašil. Bylo to, jako když se z kopce řítí tank, Chromda uskakoval těsně před střetem, takže všichni maj zážitek na celý život. Kdo to neviděl, tak to minimálně devadesátkrát od Chromdy slyšel a ještě stopadesátkrát uslyší. Nevadí, je to dobrá stórka jak z akčního filmu.

Ohledně zvířecí říše, je tento výjezd velmi výživný. Nejen kvůli lani, ale náš budoucí zoolog Fíla si totiž přivezl vybavení, které byste nečekali – dvě fotopasti! Ano, skutečně, Fíla se rozhodl zmonitorovat, co se nám po zdejších hvozdech potuluje. Obě dvě fotopasti byly umístěny týmem Fíla-Venca již první den a dnes jsme je šli tzv. vybrat. Výsledky tohoto bádání, po dvou dnech pozorování, najdete na posledních čtyřech fotografiích našeho reportu – s přírodou to ještě není tak zlé!

Po večeři jsme měli naplánovaný netradičně soud, který klasicky probíhá až úplně na závěr. Nicméně Matěj odjížděl na florbalový turnaj a Vašek na mistrovství ve veslování, takže jsme to přehodili, aby se rozluštily další tři vraždy, které se staly dnešní den. Po výživném soudu, kdy byli překvapení snad i sami vrahové, se náš místní pěvecký kvartet Zelko-Maty-Áňa-Fíla, s hudební klasikou „nesnáším loučení ♪“, rozloučili s odjíždějícím Matějem, Vencou. Mrzelo nás, že kluci s námi nestihli klasickou didžinu. Tentokrát ve venkovním party stanu, který nám tu připravil majitel Jindra a zdejší chlapi z rachoty. Vypadalo to luxusně, všichni se těšili, strojili a bassy přenosných reproduktorů se postupně spojovaly a tvořili výborný vibe. Co už tak dobrý vibe netvořilo, byli nevítaní návštěvníci našeho tanečního klubu -  veškerý hmyz který měl křídla, se rozhodl jít tancovat s námi, nejspíše pozval i sousedy z okolních vesnic, nebo celých Orlických hor, protože jsme se v jeden moment báli, aby neuletěl celý stan. Nicméně, štípance a bzučení alespoň rozproudily i tradiční netančiče, kteří se museli ohánět, a tak pohledem z povzdáli to vypadalo, jako skutečně drsná diskotéka. Ale ne, playlist byl skvělý, všichni si to i přes onu návštěvu zdejší komunity komárů.

Uvidíme, co ráno vyvrhne Fíla ze své fotopasti, koho zase tentokrát křivě odsoudíme na večerních soudech, a kdo se tentokrát nedožije dalšího dne v rámci naší kolektivní hry.

Ze záhrobí vás zdraví p. uč. Nejedlý.