1. projektový týden - 17. listopad, den 1
Projektový týden 17. listopadu, tedy týden, kdy celá republika slaví Den boje za svobodu a demokracii spolu s Mezinárodním dnem studenstva jsme chtěli oslavit něčím, co jen tak někdo nezažije!
Připravili jsme si tedy výlet, do instituce, která odpovídá svým posláním a významem slovu demokracie, a to sice do paláců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky – jako reprezentace české státnosti. Nebyla to však exkurze ledajaká, neboť standardní prohlídky se do sněmovny dostanou na kratší dobu a rozhodně neprojdou tak široký okruh Smiřického, Šternberského a Thunovského paláce, jako jsme dnes prošli i my.
Přesun samotný ke sněmovně započal hned u školy klasicky, kdy jsme po otestování Matyáše, který se uzdravil a přispěchal na třídní den (za což jsme moc rádi), neboť nám ujel autobus č. 193, protože paní učitelka odepisovala na dva emaily rodičům, kteří omlouvali ty žáky, jenž přes noc onemocněli. Naštěstí plánování trasy počítalo i s tím, že se tato situace může stát, a tak jsme měli fóra a vše s časovou rezervou spořádaně všichni zvládli. Po tom, co jsme se jako trpasličí armáda vyrojili z podzemí na stanici metra Malostranská, jsme vyklusávali sněmovní ulicí směrem k Valdštejnskému paláci (sídlu Senátu Parlamentu České republiky) a konečně pak dále do Smiřického paláce, který je již součást komplexu poslanecké sněmovny.
Prohlídka a dobrodružství začalo rutinní policejní prohlídkou, kdy se Matěj rozhodl otestovat připravenost Ochranné služby Policie České republiky, která byla ovšem připravena a jeho dekorační motýlkový nůž byl odhalen. Už předem jsem Chromdovi deklaroval, že i když se v Krkonoších jal hledat krystal pro vylepšení domácí skalky, ze sněmovny žádný monolit, byť by mohl vypadat sebevíce staře, si odnést nemůže. Chromda toto nesl hrdinně, a když si nemohl odnést lesklý kus horniny, informační letáky ze sněmovního infocentra dokázaly plně nahradit radost ze sedimentární kořisti. Pokračovali jsme, přes nádvoří Šternberského paláce zvaného Konírna, unikátní návštěvou sněmovní kaple, kde jsme si něco pověděli o významu křesťanství a židovství (s návazností na aktuálně příchozí téma v dějepise, dějinách umění a výchově k občanství a zdraví). Následoval výškový přesun do druhého patra novorenesančního paláce, nakouknutí do nově se formujících místností poslaneckých klubů, jako ukázka, kde mohou paní poslankyně a páni poslanci, či jejich asistenti a asistentky, vykonávat část své pracovní povinnosti. V tu chvíli paní učitelce zvoní mobil, a hle! Volá Klárka s maminkou, že ačkoli jsme s tím při večerní domluvě nepočítali, tak se jim povedlo zvládnout veškerou agendu dříve, a tak nás dohnali zde ve sněmovně! Byli jsme tedy, až na naše marody (Nikol, Káju, Danka a Hrůšu), kompletní!
Jako jedno tělo jsme překonali můstek, který spojuje Šternberský palác s palácem Thunovským, a i když se Jindra s Vencou pokusili točitým schodištěm jít průzkum bojem do sněmovních sklepení, nakonec jsme se všichni sešli již v architektuře 80. let a prostor kuloárů (předsálí) velké jednací síně. Z prvopočátku to vypadalo, že největší hit dnešní exkurze budou čističe na boty, které jsou umístěny na poslaneckých toaletách, ale po otevření dveří do jednacího sálu a rozlití se zlaté záře po obličeji všech účastníků zájezdu, bylo jasné, že tohle se jen tak nevidí. Atmosféru slovy nelze zachytit, a proto jsme se rozhodli pro památku všech vyfotit! Což se také nesmí, není to standardem, ba naopak je to (spíše) zakázané – ale na zodpovědnost pana učitele, co bychom pro vás s paní učitelkou neriskli, že? Tento sál vyvolal řadu velmi plodných diskusí. Od otázek na výzdobu, způsob hlasování či zasedací pořádek – to všechno jsme si stihli vysvětlit a oživit v další části prohlídky, ale těch vjemů bylo tolik, že jen málokdo dokáže udržet celý zážitek v hlavě. Ou a málem jsem zapomněl zmínit, že jsme měli celou prohlídku vyhlášenou soutěž o exkluzivní trojici knih o palácích poslanecké sněmovny! A taky že Matěj s Felixem celou dobu streamovali, takže naše prohlídka vejde určitě do dějin, jen doufáme, že né na sociálních sítích. Po sérii portrétových fotek u řečnického pultíku, představení hlasovacího zařízení, jsme se odebrali do reprezentačního prostoru Národních akt, kde jsme okusili ryzí architekturu rekonstrukce 80. let minulého století.
Pro vydechnutí jsme vylezli na nejpopulárnější terasu v poslanecké sněmovně, s výhledem na komplex Pražského hradu, a to sice na Rožmberský a Lobkowiczký palác, spolu s pomníčkem dr. Milady Horákové. Jako předposlední zastávka nás čekala galerie pro hosty v Jednacím sále, kde se nám naskytla příležitost vidět sál „z vrchu“ a zcela neplánovitě jsme zde zastihli i focení (pro účely sněmovních stránek) naší nově zvolené místopředsedkyně poslanecké sněmovny, paní Olgy Richterové. Další zážitek, spousta dotazů a vyhlášení vítěze, který si odnesl po správně zodpovězené kvízové otázce první cenu. Jako poslední zastávka nás čekalo mediálně známé tiskové centrum, kde nás nadchla nejen pohodlnost zdejších židlí pro novináře, ale ještě více mikrofony, které slouží k podávání dotazů zástupcům jednotlivých politických klubů. Chvíli to tam vypadalo, jako na sjezdu slam poetry, chvíli zase, jako na koncertě kapely Kiss. Vše jsme ale zvládli a jako velevážená delegace, jsme se prošli po slavnostním schodišti, jenž je oficiálním příchodem pro zahraniční návštěvy a delegace, zpět do paláce Šternberského, kde naše exkurze skončila.
Jelikož nás tlačil čas, tak jsme společně vyhodnotili, že to stálo za prodloužení našeho pobytu ve sněmovně a že na národní třídu si každý může dojet dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, za pomoci Výzvárny 17. listopadu (informaci hledejte u dětí, či na třídní teamsové skupině), tak jsme kvapem mířili zpět na stanici metra Budějovická, kde jsme se museli již oddat základním pudům a chtíčům – neboť po tolika informacích a zážitcích člověku vyhládne. Obsadili jsme tedy né jen jedno, ale hned dvě stravovací zařízení, a to do té míry, že v druhém, si museli najmout potulné brigádníky, aby jim pomohli s obsluhou tak velké skupiny hladových krků. Ukojení těchto potřeb nás stálo poslední čas, který jsme mohli věnovat, ale u společného oběda jsme alespoň probrali zážitky z dnešního výletu a pak jsme se již spokojeně, pokojně a spořádaně vrátili společně ke škole. Tedy Ti, kteří neměli lísteček, že mohou opustit akci školy potom, co bude oficiální program ukončen. Nicméně Štěpán je srdcař, a i když měl papírek na uvolnění, stejnak netrhal partu a jel s námi zpátky ke škole, aby sebral svou milovanou koloběžku, se kterou se pak vydal zpět na Budějovickou. Díky Štěpo, že jsi nás doprovodil!
Pevně s paní učitelkou doufáme, že se všem naše exkurze a 1. projektový den líbil. Jsme moc rádi, že si všichni rozebrali Výzvárnu 17. listopadu a těšíme se na 2. projektový den, který se bude konat hned ve čtvrtek 18.11., až si společně budeme reflektovat, co jste kdo plnil za výzvy, jak jste kdo oslavil 17. listopad a co všechno jste se dozvěděli nového či zažili zajímavého!
Mějte se všichni moc hezky, a ještě jednou vám přejeme Vám všem hezký 17. listopadu!
