Projekt GOTIKA - Anežský klášter
Hola hola, přinášíme zprávy z naší poslední křížové výpravy! Kam jinam mohla naše pouť směřovat, než do gotického skvostu sakrálního zákoutí Prahy – Anežského kláštera. Národní galerie zde má krásný program pro žáky s názvem: "Gotika je když...", který nám bezvadně zapadá do našeho plánu.
Výpravu jsme započali přípravou již na začátku prosince, kdy jsme, on-line neon-line, začali ve VOZu náboženství, v dějepise téma křížových výprav a svatých válek a v dějinách umění pak zobrazování svatých v gotickém umění a architektuře. Projekt gotika byl završením a třešničkou na dortu tohoto cyklu.
V den D jsme ve třídě byli svědky celkem 7 prezentací na 7 různých patronů a patronek Českého království, které se pojí se středověkým světem Čech pozdně 14. století. I když se jednalo jen o krátké prezentace s úkolem představit konkrétního svatého/svatou, dozvěděli jsme se například co to je atribut, kdo to byl patron, co to znamená filosof, mučedník, nebo filolog.
Po prezentačním závodě jsme se pak vydali na cestu MHD přes stanice U Tří svatých – Budějovická – Florenc – Dlouhá třída, odkud jsme pěšmo dorazili před brány klášterního konventu. Uvnitř nás už vítala 7.A, která dorazila o něco dříve, a tak nám usnadnila hladké odbavení v šatně. Naše skupina šla na program jako poslední, což v praxi znamenalo to, že jsme dostali, z našeho pohledu, toho nejlepšího možného pana průvodce, který nás po celou dobu expozice seznamoval s významy jednotlivých madon, obrazů a jejich kontextuálním pozadím. Často kladl těžké, otevřené otázky – ale naše rytířky a rytíři, kteří přetékají zkušenostmi z nejedné drsné bitvy během psaní testu na dějepis, vždy dokázaly velmi dobře odpovědět. Často naši veteráni překvapili i pana učitele, který se dmul pýchou takřka celý křižácký rajz v klášteře!
Sem tam jsme narazili na madonu, které chyběly různé údy, či někdy dokonce hlava. První podezřelý byl, celkem logicky, Chromda, který v někdejších dobách šesté třídy milerád pátral po artefaktech (zejména minerálních), kterými by obohatil zahrádku mamky, ale naštěstí mu z batohu žádná ruka či hlava nekoukala. Felixe středověké umění tak nadchlo, že svůj zájem nemohl oslavit ničím jiným, než moderním moonwalkem na kluzkých parketách.
Po konci naší prohlídky jsme se před bránami kláštera rozloučili a rozutekli se plenit Staré město Pražské, tak jak to měli ostatně středověcí křižáci ve zvyku. Tedy kromě paní učitelky, pana učitele a hrstky statečných, kteří se vydali zpět ke škole. Čas nás tlačil, protože paní učitelka měla učit ještě kurz keramiky, ale městská hromadná doprava s tím nejspíše nesouhlasila, a tak jsme nejen myšlenkou, ale i úpěnlivou telekinezí hnali tramvaj i metro vpřed. Během těchto stresových situací se čas od času do cesty připletl nějaký potulný opilecký gang, s kterým jsme ale samozřejmě jako rytíři neměli sebemenší náladu se zabývat a tak jsme to, s lehkostí a nadhledem kunratické jízdní, přecházeli. Nakonec zpoždění nebylo tak veliké, a tak jsme naší výpravu zakončili úspěšným návratem přímo do školy, do kabinetu a do keramické dílny.
