Plavecký výcvik 6.ABC - Den 4

Na hraně sil, podpatků, ale s úsměvem
(stav unavení: 96 %)

Na mapě výjezdu se červeně třpytí další bod – skóre klíšťat dnes dorovnáno! Káťa Rábová nenechala Justu ve sbírce osamocenou a připnula si na svou kapotu taky jeden exemplář. Je to tedy remíza 2:2. Příroda nás má ráda. A doslova se na nás lepí.

Den čtvrtý je na výjezdech známý jako den únavy, lehké krize a (nejen) emočního potopení. A nutno říct – krize se dostavila v plné parádě. Učitelé, děti, personál i ubikace... všichni jsme šli na hranu. Všichni, kdo zůstali stát, byli nasazeni do dalších služeb. Ale zvládli jsme to. A ještě u toho zvládli tančit. A někteří i pět.

Plavání dnes bylo tvrdé jako otužilecký sraz v lednu – poctivé, intenzivní, sluncem opečené. Tentokrát jsme přidali i nácviky záchrany tonoucího a základů první pomoci. Instruktoři se blýskli jako záchranáři z Baywatch, a i naši svěřenci zvládli techniku 5T a KPR. Jen výjimečně se někdo přitopil, ale všichni přežili. A to se cení!

Odpoledne patřilo opět hrám – Bang!, Maršál a další tituly, které se z volnočasovky posunuly na úroveň povinného kultu. Hráči hltají pravidla, zakládají sekty a kulty, plánujeme vydání vlastní rozhlasové hry. Maršál už není hra. Maršál je stav mysli.

A pak to přišlo: Diskotéka. Zní to nevinně, ale šlo o událost sezóny. DJ Pavel a jeho instruktorská crew roztočili desky, cédéčka, USBčka i TikTok – a parket se proměnil v dějiště kulturně-sportovního zemětřesení. Znělo všechno – osmdesátky, devadesátky, milénium, K-pop, Skibidi, Sigma, Ohájó i neidentifikovatelný remix něčeho, co zní jako zvuk faxu. Ale frčelo to. S heslem: "Kdo netančí, není Čech!" se do toho vrhli všichni. Masaryk by slzu uronil. A pak by hodil Moonwalk.

A kdo netančil, šel sportovat! Večerní fotbal přinesl nečekané hrdiny: Natka Ženíšková, Robin Sokač, Julie Vízková – ta během hry skórovala i během gymnastické hvězdy, kterou provedla uprostřed vápna. Juventus by záviděl. A pak byl Nicolas Císař – gólman, který krom centrů likvidoval i chrousty, můry a létající borůvky. S pokřikem „Neprojdou!“ držel linii brány jako Gandalf most v Morii. Na pomoc mu dorazil i Petr „Pogo“ Pogodin, jehož blokovací styl připomínal srážku medvěda se zdí. Gólman + obrana = betonová zeď i s omítkou.

Večer jsme zakončili v klidu, vděčně a s trochou uhlí v botách. Zítřek patří poslednímu plavání, úklidu, loučení… a konečně slibované revitalizaci záhonů, které přežily už tři útoky maršálských skupin a dvě noční průzkumné mise.

Zdravíme vás naposledy z našeho výcvikového tábora. Máme se krásně, děti jsou šťastné, zocelené, a někteří mají už i sixpack svalů. Vracíme je v pořádku, možná i o trochu cennější.

Na viděnou zítra!
(PS: Maršál nikdy nekončí.)