Týden sportu - Orlické hory 7AC 2026 - Den 1

Den 1 – Černá Voda, Orlické hory

aneb expedice na konec signálu a začátek klidu

Vážení rodičové,

hlásíme se z prvního dne naší výpravy do Orlických hor, konkrétně z krásného penzionu Černá Voda, který se nachází v místě, kde civilizace zřejmě kdysi byla, chvíli se rozhlédla, řekla si „tady je to moc hezký“ a zase potichu odešla. Signál zde není. Wi-Fi zde není. Ambice získat cokoliv z digitálního světa zde rovněž není. A upřímně? Po prvních několika hodinách lze konstatovat, že je to vlastně docela léčivé. Děti zpočátku zkoušely zvedat pomyslné telefony k nebi jako malí technologičtí šamani, ale nebe mlčelo, operátoři také, takže nezbylo než se vrátit k nejstaršímu typu sociální sítě: mluvit spolu osobně. Sláva.

Cesta z Prahy proběhla hladce a téměř slavnostně. Trvala přibližně tři a půl hodiny, což je přesně ta doba, během níž člověk stihne přemýšlet o smyslu života, spočítat všechny zatáčky, sníst svačinu plánovanou na celý den a zahrát všechny deskové hry, které byly v autobuse k dispozici. Autobusák byl naštěstí člověk zábavný, vtipný a evidentně zkušený v přepravě školních výprav, což je specifická disciplína někde mezi dálkovou dopravou, krizovou psychologií a výcvikem jednotek zvláštního nasazení. Jeho předchozí osazenstvo, se kterým strávil celý týden cestováním po republice, bylo studentstvo 4. ročníku ČZU. Když nám během prvních tří vět sdělil, že kvůli profesorovu „jeďte tudy, je to kousek“ musel následně tři kilometry couvat, pochopili jsme, že je vlastně rád, že veze právě nás. Jediní, kdo mu dnes výrazněji zasahovali do řízení, byli Matěj a Matyáš, kteří ho bavili svými životními příběhy. Autobus tak neztratil směr ani morálku.

Po příjezdu nás přivítal penzion vybudovaný v krásné bývalé obecní škole. Tato skutečnost v nás učitelích vyvolala lehké dojetí, u dětí spíše otázku, zda i tady budou zvonit. Nebudou. A pokud ano, tak pravděpodobně jen v našich hlavách. Ubytování je moc hezké, prostory příjemné a celé místo má atmosféru, která člověku říká: „Tady se bude dobře dýchat.“ A skutečně — vzduch je tu horský, čistý a zatím bez příměsi pražského stresu, což hodnotíme jako značný benefit.

Okolí jsme po příjezdu řádně rekognoskovali. Terén splňuje vše, co má správný výletní terén splňovat: louky, lesy, cesty, klid, bezpečný prostor pro pohyb a dostatek míst, kam se dá vyrazit, když bude potřeba unavit výpravu organizovaným přesunem. V okolí se nachází jen pár chalup a příroda zde působí dojmem, že má vlastní program a na člověka se dívá trochu shovívavě. Občas někde zaštěká srnec, zahaleká jelen nebo zachrochtá divoké prase. Zkrátka symfonie Orlických hor. Pokud se v noci ozve něco z lesa, budeme dětem odborně vysvětlovat, že jde o běžné přírodní projevy, nikoliv o lesního démona. Pedagogická interpretace reality je důležitá.

Velkým lákadlem je zdejší vodní nádrž. Je krásná, čistá a na první pohled láká k vodním radovánkám. Na druhý pohled už člověk zjistí, že teplota vody se pohybuje někde pod bodem odvahy. Dnes jsme proto provedli pouze průzkum, mentální přípravu a několik odvážných pohledů směrem k hladině. Díky Ottovi máme zároveň prakticky ověřeno, jak rychle zde schnou boty poté, co si je někdo zcela nečekaně a samozřejmě omylem namočí v nádrži. Výzkum zatím pokračuje, výsledky nejsou zcela jednoznačné, ale můžeme potvrdit, že voda je opravdu mokrá a boty tuto vlastnost přejímají velmi rychle.

Koupání plánují někteří zkusit zítra – až se oteplí. Podle dosavadních reakcí lze očekávat, že část výpravy do vody vběhne s válečným pokřikem a část bude stát na břehu, držet ručník a filozoficky komentovat pomíjivost lidské existence při kontaktu s vodou ledovcového charakteru.

Zásadním objevem dne byla také sauna. Ano, penzion má saunu. Ano, je to skvělé. Ano Petro měl pravdu. Ne, děti tam nepůjdou. Vstup je z bezpečnostních důvodů zakázán, protože se důvodně obáváme, že by se nejeden člen zájezdu mohl v zápalu pobytu připékat déle, než je pedagogicky vhodné. Vzhledem k tomu, že některé děti mají schopnost zapomenout se i u botníku, nechceme testovat, jak by dopadl pobyt v prostředí se zvýšenou teplotou.

Terénní testování areálu však probíhalo i jinde. Díky Vesi máme například otestované žebříky vedoucí na překážky. Můžeme konstatovat, že žebříky skutečně vedou nahoru, překážky skutečně překážejí a děti mají přirozenou schopnost ověřovat konstrukční limity zařízení, která běžný dospělý člověk jen opatrně obejde a řekne si: „To je pěkné.“ Děti si místo toho řeknou: „Tudyma by to šlo.“

Během dne došlo také na drobnou epizodu z oblasti kosmeticko-technických prací, kdy se při lepení nehtů podařilo slepit i prsty. Tímto jsme si připomněli, že některé typy lepidel fungují opravdu velmi dobře, zejména ve chvíli, kdy to nejméně potřebujete. Ale zvládli jsme.

První den tedy hodnotíme jako úspěšný. Dorazili jsme v pořádku, ubytovali jsme se, prozkoumali okolí, přežili cestu, neztratili žádného účastníka a zjistili, že místo má přesně to, co jsme doufali, že mít bude: klid, prostor, přírodu a atmosféru konce světa v tom nejlepším slova smyslu.

Děti jsou zatím v dobré náladě, učitelé taktéž drží linii a morálka výpravy je stabilní. Uvidíme, co přinese zítřek. Pokud počasí, odvaha a tělesná teplota dovolí, možná dojde i na vodní nádrž. Pokud ne, budeme se i nadále věnovat bezpečnému pozorování vody z pevniny, což je disciplína podceňovaná, ale velmi důstojná.

Z Černé Vody zdraví výprava na digidetoxu.