VIDĚNÍ A VIDINY
BAROKO
Na konci 16. století vstoupila evropská kultura do nové epochy, pro kterou se později vžil název baroko, zahrnuje celé 17. století a první polovinu 18. století.
Kolébkou nového uměleckého směru, který se brzy rozšířil po celé Evropě i v Latinské Americe byla Itálie.
Byla to doba doba, kdy náboženské a sociální napětí na kontinentě kulminovalo strašnou třicetiletou válkou a v Anglii občanskou válkou.
Evropa byla rozdělena. Na jedné straně stáli absolutičtí monarchové nejčastěji podporovaní katolickou církví, na druhé straně stála vzmáhající se města obchodníků, z nichž většina byla protestanská.
Paulus Rubens "Alegorie požehnání míru", kolem 1630
Katolická církev formulovala již na tridentském koncilu pravidla a zásady, jak prostřednictvím umění působit na smyslovou stránku člověka. Byly stanoveny zásady, jak má vypadat katolický kostel. Podle nového pojetí měl být chrám velkolepým divadlem.
Paulus Rubens, Sňatek Sv. Kateřiny, Poslední soud, kolem 1630
Baroko navozovalo iluzi otevřeného prostoru, který vede mimo tento svět, nutilo člověka k zamyšlení nad vlastním životem.
Kostel sv. Jana Nepomuckého v Mnichově, zvaný Asamkirche,1733-1746
Cíleně působilo na smysly a city člověka.
Kostel sv. Jana Nepomuckého v Mnichově, zvaný Asamkirche,1733-1746, Lorenzo Bernini, Extáze Sv. Terezy, kolem 1650
Původně bylo baroko spjato s katolickou vírou, ale díky schopnosti působit na lidské emoce, zachytit rozpor mezi smysly a rozumem, člověkem a Bohem, ovládlo nejen katolické země Evropy, ale proniklo i do zemí protestantských a nábožensky smíšených.