MY TRIP TO ENGLAND 2017

Publikoval Radek Ivanov
Datum 8.9.2017
MY TRIP TO ENGLAND 2017

aneb 5. studijní vzdělávací zájezd do Velké Británie

ÚTERÝ
Odjezd na poznávací zájezd do Velké Británie byl naplánován na úterý 2.5. 2017 v 17:30 hodin. V 17:00, přesně ve chvíli, kdy řidič autobusové dopravy volal velitelce zájezdu - generálce Jitce Kopáčové, že je již před školou, jí zamrzl nadobro telefonní aparát. Telefonní číslo na Jitku měli všichni účastníci a spoluorganizátoři zájezdu - rodiče dětí, delegátka i řidiči. Jiné spojení na organizátory akce neexistovalo. V tu chvíli nastal menší chaos, ale vše se narychlo vyřešilo menší improvizací. Nakonec s půjčeným telefonem své dcery a 15 minutovým zpožděním došlo k rozloučení s rodiči dětí a vyjelo se na dlouhou cestu.
V autobuse již byla skupina žáků a pedagogů z Mladé Boleslavi. Po našem nalodění jsme jeli vyzvednout ještě poslední část zájezdu - žáky a pedagogy ze ZŠ Březnice. Naši skupinu ze ZŠ Kunratice tvořilo 18 skoro dospělých dětí - 5 chlapců, 13 děvčat a 2 zcela dospělé učitelky . Cesta utíkala plynule směrem na Rozvadov dále z ČR přes Německo, Belgii Francii....U Bruselu jsme vzhledem k dopravní situaci získali cca 1,5 hodiny zpoždění. Díky tomu jsme nestihli objednaný vlak v Eurotunelu přes kanál La Manche a museli jsme tedy vyčkat na další vlak, který jel o další 1,5 hodiny později.

STŘEDA
Cesta autobusem byla náročná nejen z důvodu menšího prostoru, ale zejména díky hlasovým projevům některých našich skoro dospělých jedinců. Území Velké Británie nás přivítalo řádnou sprškou v podobě pořádného slejváku. Není se čemu divit, takové počasí zde není vůbec žádnou výjimkou. Další velké zdržení jsme získali u Londýna, kde jsme postávali opět cca 1,5 hodiny a krok sun krok popojížděli v kolonách. Pro zpříjemnění situace a zlepšení nálady nám pan řidič pustil letní komedii Rafťáci. Hned bylo v autobuse veseleji.
Po projetí kolapsové situace u Londýna jsme se již těšili na první kulturní událost na území VB. Vzhledem k velkému časovému skluzu se jednalo o velmi krátkou návštěvu krásného města Nottingham a jeho nejstarší hospody Trip to Jerusalem, kterou jsme si nafotili a pokračovali dále v cestě.
Stín Robina Hooda, tolik typického pro město Nottingham nás doprovázel i do druhého místa, které jsme navštívili a které je s legendou muže, co údajně "bohatým bral a chudým dával´" také spojen - do Sherwoodského lesa. Zde jsme se prošli po Sherwoodském lese mezi tajemnými velkými duby a rychle nastupovali zpět do autobusu, který nás vezl k našim „náhradním“ rodinám u nichž jsme po 4 dny měli být ubytováni.
Po příjezdu do Yorku nastalo velké rozdělování do hostitelských rodin. Všichni byli nervózní a obávali se, jak to celé vlastně bude probíhat. Rozkaz generála zněl jasně: po ubytování a večeři podejte zprávu, zda jste v pořádku. Rozkaz všichni splnili a na ústřednu k paní učitelkám chodili pouze samé pozitivní informace. Děti byly nadšené jak z náhradních rodin, tak z ubytování a jídla (hranolky, pizza, nuggety....prostě samé „zdravé“ věci, co mají tak rády ). Po 26 hodinové cestě a dobré večeři se všichni těšili do postýlek a na druhý den, kdy nás čekaly nové krásné zážitky a místa.

ČTVRTEK
Ve čtvrtek 4.5. nás jednotlivé rodiny měli ráno dovézt na tzv. meeting point, tedy místo společného srazu všech účastníků zájezdu, kde nás nabere náš autobus a odkud vyrazíme již společně vstříc našemu programu. Ale co se hned po ránu nepřihodilo veselého. Dva chlapce z naší školy jejich náhradní rodina dopravila omylem na špatné místo. Tito chlapci nám vyděšeně volali, že nás viděli projíždět kolem a co mají tedy dělat. Tuto situaci ale paní delegátka pohotově vyřídila a pro chlapce jsme se vrátili. Byli jsme kompletní, ufff a mohli jsme vyrazit
Skupina z Mladé Boleslavy měla na dopoledne zajištěný jazykový kurz v místní škole a odpoledne se měla přidat k ostatním. Kunratice a Březnice vyrazili na prohlídku historického centra města York, kde jsme navštívili nejstarší katedrálu Yorkminster, podívali se do nejstarší a nejnavštěvovanější uličky v Evropě.
Dále jsme šli na prohlídku do Muzea Vikingů Yorvig Viking Centre. Po úvodním slovu průvodce jsme po 6 osobách nastoupili do vozíků a projeli se "vikingskou vesnicí". Po prohlídce muzea nastala nejočekávanější část výletu a tím byl shopping, kdy měly děti možnost vyrazit po nákupech do místních obchodů.
Po 4 hodinách nákupů jsme se společně sešli na náměstí obtěžkáni taškami s nápisem Primark. Někteří jedinci si nakoupili boxerky značky Calvin Klein a s radostí všem předváděli své nakoupené úlovky. Po tomto maratonu však nákupům nebyl ještě konec. Poslední zastávkou a možností, kde utratit své peníze byl tzv. "Libráč" aneb vše za 1 libru. To byly teprve úlovky od bonbonů po spací polštářky a jiné "nezbytnosti", které jsme si
museli nakoupit.
Při návratu do rodin následoval opět menší chaos. Dvě dívky jsme zapomněly vysadit na jejich meeting point a museli se tak vracet. To ale vůbec nevadilo, jelikož jejich náhradní maminka dorazila s 20 minutovým zpožděním obtěžkána nákupními taškami (asi také měla svůj shopping day). Poté jsme úspěšně do rodin předali všechny naše děti a každý se rozjel do svých náhradních domovů na večeři a za zaslouženým odpočinkem. Celodenní pochůzky po městě, muzeu a nákupech nás vskutku unavili, tak jsme museli nabrat sílu, abychom na zítřejší den byli také fit.

PÁTEK
5.5. v pátek nás rodiny opět dopravili na meeting point k přistavenému autobusu, odkud jsme společně vyrazili na další celodenní výlet.
V plánu dnes byla návštěva přímořského lázeňského letoviska Scarborough, kde jsme objevovali tajemství mořského světa ve vyhlášeném akváriu přímo u pobřeží. Po prohlídce podmořského světa jsme měli možnost se projít podél moře po promenádě s nádherným výhledem na útesy a zříceninou hradu.
Na cestě podél pobřeží na nás z moře koukal a doprovázel krásný lachtan, kterému jsme pracovně říkali Gaston. Poté jsme se vypravili zpět k autobusu, kde si hodní páni řidiči zahráli na šéfkuchaře a některým hladovcům, kteří si požádali, uvařili na vařiči párky, k tomu náš tradiční český chléb, kečup a hořčice a „čecháčkovská sváča“ byla na světě, každý měl boule až za ušima, jak moc jim chutnalo.
Autobusem jsme se po klikatých cestičkách přesunuli do města Whitbey, jednoho z nejznámějších přímořských letovisek, které proslavil James Cook, který odsud vyplouval na své daleké cesty a také lov velryb na jejichž památku je nad městem vytvořena „brána“ ve tvaru kostí velryby. Město Whitbey se stalo také inspirací a předlohou pro dílo Dracula. Dominantou města Whitbey je zřícenina katedrály Whitbey Abbey, která se tyčí nad městem. Kolem ní jsme společně sešli dolů do centra města na pobřeží, kde jsme měli volný čas k rozchodu.
Celý den jsme si užívali nádherného počasí, mořského vzduchu a krásného slunce. Trochu hororově na nás působili velcí rackové, kteří mlsně poletovali kolem těch, kteří neodolali a dopřáli si tradiční pokrm v podobě Fish and Chips. Říká se, že toto jídlo by si měl člověk s chutí vychutnat na místě, kde vidí na moře a tak právě Whitbey je tím nejlepším místem, kde tuto pověru dodržet.
Po nalodění do autobusu jsme vyrazili na zpáteční cestu, při které jsme projížděli přes národní park, ve kterém se nacházela vzácná rašeliniště. Nádherná krajina, na kterou celou dobu zářilo slunce vypadala jak z romantických filmů Rosamunde Pilcher.
Při návratu do Yorku jsme zastavili ještě na krátkou přestávku ve vesnici Goathland, ve které se nachází krásné vlakové nádraží a koleje, po kterých Harry Potter přijížděl ve filmovém zpracování na svá studia do Bradavic. Do svých rodin jsme se dostavili kolem 8 hodiny večerní, u večeře jistě každý z nás nadšeně svým náhradním rodinkám vyprávěl zážitky z celého dne.

SOBOTA
Předposlední den našeho pobytu v severní Anglii, v sobotu 6.5., jsme vyrazili poznávat vzdálenější místa od našeho bydliště v Yorku a krásy této země. Po cca třech hodinách napínavé jízdy spoustou klikatých cestiček, kdy protijedoucí auta musela častokrát couvat několik metrů, aby náš neoplán mohl projet, bylo naší první zastávkou mystické místo Castlerigg Stone Circle.
Jedná se o kruhový útvar tvořený kameny, takový menší Stonehange, který byl postaven okolo 4500 před n.l. Nacházeli jsme se v oblasti kde pohoří dosahuje 400-900 m.n.m., krajina zde byla vskutku krásná. Po vyfotografováni na tomto tajemném místě jsme pokračovali do malebného městečka Keswick, kde jsme se byli podívat u nádherného jezera.
Cestou zpět do města jsme společně s dětmi vhodili minci do kašny tzv. „Lucky wishing well“ a každý si přál jedno přání, snad se všem splní. Poté jsme se přesunuli do centra města, kde probíhali tradiční sobotní trhy s nabídkou všeho, nač si jen člověk vzpomene. Zde měly děti krátký rozchod, někteří jej využili k nákupům na trzích, jiní k posezení v krásných kavárničkách a cukrárně u výborného dortíků. Cestou k jezeru Windermere jsme několikrát zastavili na focení krásných scenérii.
U jezera Windermere jsme měli rozchod na nákup upomínkových předmětů a občerstvení a poté jsme se nalodili a vyrazili na hodinovou vyjížďku po jezeře. Počasí nám přálo, slunce vysvitlo po celodenní šedivé obloze a rozzářilo pohled na krásné okolí jezera. Po návratu k autobusu si někteří dali tradiční nabídku z meníčka pánů řidičů - výborné párky s chlebem a hořčicí a pak jsme se vydali na tříhodinovou zpáteční cestu do Yorku, kde nás čekal poslední večer v našich rodinách. Toto uteklo, ani se nám tomu nechce věřit.

NEDĚLE
A je tu poslední den naší cesty…nedá se nic dělat, na smutnění ale není čas, jelikož nás čeká výlet do Londýna. Ráno se rychlostí blesku všichni nasnídají, vyfotí se svými rodinami, které jim poskytovali péči a starali se o ně po celou dobu jejich pobytu, nechají se odvézt na meeting point i se zavazadly, které nabili 2x tak větších rozměrů oproti původní velkosti.
Naložíme zavazadla, naložíme děti, zamáváme náhradním rodinám, „ahoj, třeba někdy na viděnou, děkujeme za vše!“, a už nás páni řidiči vezou směr Londýn. Cesta z Yorku, městečka, kde jsme bydleli trvala cca 4 hodiny.
Po příjezdu do našeho dnešního cíle, jsme projížděli centrem Londýna a mohli jsme tak sledovat typický ruch tohoto velkoměsta a známé double deckery – červené dvoupatrové autobusy. Cestou jsme míjeli Piccadily Circus, Muzeum Madam Tussaud´s, známou ulici Downing street 10.
Jako první jsme měli naplánovanou návštěvu slavného podzemí Londýna – The London Dungeon. To byl tedy skutečně zážitek i pro nás dospělé, kteří se možná báli více jak děti  Jedná se o světově proslulou hororovou atrakci, která se v sobě ukrývá skutečné dějiny Londýna, příběhy tajuplné, horor i humor zároveň. Podzemím nás provedli a do starých časů vrátily postavy, které se zapsaly do historie Londýna. Slyšeli jsme příběhy, ze kterých běhá mráz po zádech a o zábavu bylo postaráno i řadou speciálních efektů, při kterých člověk mnohdy zaječel, jak moc se lekl.
Jednou z atrakcí byla například loďka, která proplouvá kanálem a ve chvíli kdy zhasne světlo, vyjede na plošinu a najednou se řítíte zpět závratnou rychlostí do neznáma nebo lavice v soudní síni, kdy v roli odsouzeného vyslechnete ortel, že jste vinen a propadnete se v sedačce asi o 5 metrů dolů. To jsou skutečné zážitky pro otrlé jedince. Všichni byli z této akce nadšeni .
Po London Dungeon, jsme se šli trošku osvěžit na čerstvý vzduch a rozdýchat adrenalin, který našich tělech po návštěvě podzemí koloval. Venku jsme pozorovali pouliční umělce, kteří předváděli řadu krkolomností, tanců, kreseb a poté jsme šli na slavné London Eye tzv. Londýnské oko, které je největším vyhlídkovým kolem v Evropě, měří 135 metrů a je z něj nádherný výhled na město. Kolo má na sobě celkem 32 kabinek pro cestující, jedna otáčka kola trvá cca 30 minut, takže jsme během té doby měli dostatek času podívat se na krásy Londýna z vršku. A že bylo na co se koukat, to jistě nemusíme ani dodávat.
Z Londýnského oka jsme se vraceli zpět kolem Big Benu, zastavili se před Whestminster Abbey neboli chrámu svatého Petra, tradičního místa korunovací, svateb a také místa posledního odpočinku anglických panovníků. Prošli jsme se také kolem Buckinghemského paláce, oficiálního sídla královny Alžběty II. Procházkou jsme pokračovali do Green Parku, kde si londýňané i turisté vychutnávali krásné počasí a posedávali v trávě. I my bychom se tak rádi přidali, nohy jsme začínaly mít uťapkané pěkně, ale pokračujeme dál, vstříc dalším zážitkům a zajímavostem.
Na hodinku jsme v centru udělali rozchod, děti si šly koupit nějaké dobrůtky na cestu a utratit poslední libry, my dospělí, jsme poslední drobné vyrazili „investovat“ do místního Pubu, ochutnat Cider a tradiční backed potato – pečenou bramboru ve slupce s chedarem. Den už se pomalu chýlil ke konci a my vyrazili na poslední zážitek, který nás v Londýně čekal – projížďku po řece Temži.
Cestou jsme ještě prošli přes Trafalgar Square, krásné náměstí v centru Londýna, které připomíná bitvu u Trafalgaru roku 1805 a vítězství Britského námořnictva v napoleonských válkách a také kolem čínské čtvrti Soho. Po doslova úprku na loď (chtěli jsme stihnout dřívější loďku), jsme se nalodili a zažili hodinovou jízdu po Temži s krásným výhledem na město. Projeli jsme pod slavným Tower Bridge a mohli se kochat stavbami, které se kolem řeky nacházely.  
Po výstupu z lodě jsme šli ještě na malé občerstvení do MC Donald´s a šupajdili nočním městem, nebo spíše okrajovou částí Londýna, na místo srazu, kde parkovali páni řidiči a odkud jsme poté měli vyrážet na zpáteční cestu do našich domovů.
Unavení jsme se ještě mohli občerstvit oblíbenými párky s chlebem, které nám ochotní řidiči připravili, převlékli jsme se do pohodlného „válecího“ oblečení a vyrazili na cestu. Kolem 1 ráno jsme najeli na trajekt, který nás převezl do Francie a odtud jsme již jeli směr Česká republika. Cestou v ČR jsme se rozloučili s kamarády a spoluvýletníky ze ZŠ Březnice a kolem 18:30 jsme přijeli před ZŠ Kunratice, kde na nás již čekali rodiče….Každý se vyprávěl své zážitky, které za těch pár dní prožil. A že jich bylo spoustu. Myslím, že na tento pobyt budeme mít krásné vzpomínky a třeba někdy příště naviděnou Anglie…See you soon England.

Celou fotogalerii z výletu naleznete ZDE.