Adaptační kurz 6. tříd ZŠ Kunratice

Datum 11.9.2016

RS Blaník - Smršťov, Louňovice pod Blaníkem

První den adaptačního kurzu byl ve znamení seznamování. Po příjezdu, ubytování a vybalení se následoval oběd. Po obědě už žáci absolvovali první várku aktivit, které pro ně připravila agentura Akord. Pod vedením lektorů Katky, Romany a Štěpána si žáci ve skupinách procvičovali spolupráci, trpělivost a organizaci práce ve skupině. Po večeři (zeleninové rizoto) následoval večerní program, který měli na starosti třídní učitelé. Žáci se velmi vyřádili při hrách na hřišti (Rybáři a Laser), pokračovala po obědě zahájená hra Kartáčkový vrah. Při večerním seznamovacím programu se žákům 6.A velmi líbila hra na kulicha, trénující pohotovost, ostražitost a šikovnost. Při této hře byli žáci také nuceni zmírnit svůj hlasový projev, aby vybraný žák mohl získat kulicha. Večer všichni bez problémů ulehli a nabírali síly na další den.

 

Přes podmračenou oblohu všichni vstali do 2. dne plni očekávání nových zážitků. Před snídaní (plátkový sýr, máslo, džem a chléb) si žáci protáhli svá těla krátkou rozcvičkou. Dopolední i odpolední program strávily obě třídy odděleně se svými třídními učiteli a se školní psycholožkou Kateřinou Fořtovou a s lektory agentury Akord. Pokračovalo vzájemné poznávání a hledání společných bodů pro komunikaci a vytvoření funkčních třídních kolektivů. Žáci přemýšleli nad třídními symboly (vlajka, logo a pokřik) a nakonec si odhlasovali jejich finální podobu. Při hrách Lego, Minové pole a Čokoládová řeka žáci poznávali a uvědomovali si smysl spolupráce, soudržnosti, vzájemné pomoci, organizace práce, plánování. Na doplněný úbytků energie posloužily oběd (hrášková polévka s párkem, masové koule s rajskou omáčkou a těstovinou), svačiny (chléb s pomazánkou a broskev) a večeře (bramborová kaše, uzená plec a kyselá okurka). Celý náročný, ale zajímavými aktivitami nabitý den zakončil večerní program Houstone, kdy se žáci proměnili ve skupinky odborníků NASA. Jejich úkolem bylo vymyslet a zkonstruovat systém na záchranu modulu (syrové vejce). Na pomoc dostali plastová brčka, špejle, provázek, lepidlo, lepenku a papír. Po zkušebních pokusech následovaly předváděcí lety, při kterých se jeden ze záchranných systémů ukázal jako účinný. Žáci, učitelé i lektoři uléhali ke spánku utahaní, bez zdravotních komplikací, ale naplnění množstvím nových zážitků a objevů. Jako zaručený lék proti stesku pak některým žákům pomohly pozdravy z domova (pohledy, dopis).

 

Dobré ráno, Kunratice! Včerejší středeční den se nesl ve znamení vizí. Sluníčko nás konečně zahřálo a žáci se zapotili i při sestavování třídních pravidel, kdy přemýšleli a diskutovali o tom, co by jim nejvíce pomohlo, aby jejich kolektivy fungovaly. S trochou nadsázky a tvůrčí kreativity pak ztvárňovali mnohdy nevšední školní život. Šestici filmových štábů se podařilo dát dohromady akční a vtipem sršící dílka, která upoutají už svými názvy: Třetí třída – Kouzelná škola – Pátek třináctého – Den ve škole – Škola je život – Útěk z výletu. Večer pak po slavnostní projekci a dramatickém hlasování moderátoři lady Klapka a pan Pásek dekorovali vítězný film – Útěk z výletu, nejlepšího herce (Pavel Fíla za dvojroli kuchaře a policisty) a nejlepší herečku (Emu Chytilovou). Třetí den, který bývá z hlediska fyzických sil a úrazovosti označován za kritický, proběhl bez vážnějších zdravotních problémů, k čemuž přispěly i posilující snídaně (chléb, tavený sýr a vařená vejce), svačiny (chléb s pomazánkou, meloun a housky), oběd (výrazná česnečka s opraženou houstičkou, řízek a bramborovým salátem) a sladká večeře v podobě buchtiček ze šodó. Vyšetřil se i čas na sportovní klání v bränballu, ve kterém se z vítězství v poměru 41:31 radoval tým 6. B.

 

Čtvrtý den adaptačního kurzu připadl na čtvrtek. Ráno jsme si pochutnali na párcích a mohli se věnovat dopolednímu programu po jednotlivých třídách. Žáci 6. A si s pomocí školní psycholožky Kateřiny Fořtové namalovali svůj ostrov a napsali se na místo, které by na ostrově pro ně bylo nejpříjemnější a nejbezpečnější. Obě třídy si pak ve dvojicích vyzkoušeli spolupráci poslepu, když vytvářeli z keramické hlíny různé předměty (nejvíce se objevilo sněhuláků a misek, ale zamňoukala nám i jedna kočička). Už od snídaně to z kuchyně lákavě vonělo a k obědu jsme si pak vychutnali výsledek kuchařovy dopolední práci – podával se hovězí vývar s kapáním a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Po obědě a odpočinku se žáci 6. A vydali na 8 km procházku. Cílem se stal kopec Malý Blaník. Postupně jsme prošli vískami Hrajovice – Rejkovice a Býkovice pod Blaníkem. Někteří žáci (zvláště dívky) se těsně před cílem zdráhali uskutečnit poslední krok k dobytí vrcholu kopce, ale s pomocí třídních učitelů nakonec výstup dokončili. Odměnou se jim v království výra velkého stal pohled na zbytky poutního kostela svaté Máří Magdaleny a na majestátní 160 let starý smrk Mnich. Cestou zpátky všichni v parném počasí uvítali občerstvení v hasičské klubovně. Po návratu a večeři (slovenské halušky na špeku se zelím) se rozhořel táborový oheň. Opékaly se buřty, chléb a žáci si po třídách odskočili do lesa na stezku přání, při které si promýšleli a na papírek sepisovali svá přání. Svíčky, soudržnost, vzájemná podpora, odvaha, třídní učitelé a čarodějky jim pomáhali projít nejen stezkou skrz potemnělý les.. Všichni uléhali utahaní, sem tam se objevil nějaký ten šrám či boule, ale jinak zdravotníci adaptačního kurzu nemuseli řešit žádný závažný zdravotní problém.

 

Poslední pátý den se jako nejtěžší ukázalo probuzení se a ranní vstávání. Po čtyřech dnech plných aktivit, čtvrtečním výšlapu na Malý Blaník a večerním táboráku se stezkou odvahy se nikomu nechtělo opustit své postele. Nastartovala nás až snídaně (míchaná vajíčka) a zabalení se. Od 9:00 h žáci v osmičlenných či devítičlenných týmech plnili různé úkoly, aby získali klíč k truhle s bájným pokladem Blanických rytířů. Při plnění úkolů bylo potřeba nejen chytrosti a důvtipu, ale hodila se i týmová souhra, pomoc druhému a naslouchání si. Zápal do hry a snaha získat klíč byly tak veliké, že jedna z dívek procedila i pár kapek krve, které vytekly z odřené nohy. Nakonec všechny týmy klíče od truhly získaly a žáci si mohli vyzvednout sladkou odměnu. Když jsme šli na oběd (frankfurtská polévka a rýže s čínou), už na nás čekal autobus. Ještě krátké zhodnocení, závěrečné skupinové foto a hurá domů. Cesta autobusem uběhla rychle i proto, že dívky začaly zpívat, chlapci se také přidali a vyvrcholením pohody se stala mexická vlna. V Kunraticích pak už netrpělivě čekali rodiče a všichni jsme se rozešli do svých domovů, abychom líčili zážitky z proběhlého adaptačního kurzu, užili si dva dny volna a také si i odpočinuli.