Párová výuka obecně

Párová výuka obecně

Jsme přesvědčeni, že každý žák se může díky naší pomoci denně naplno učit a zažívat úspěch. Párová výuka tuto vizi efektivně pomáhá naplňovat. Důkazem jsou naši žáci, Vaše děti, které učení opravdu baví. Párová výuka (týmová výuka) je práce dvou a více vyučujících (lektorů, trenérů), kteří společně plánují, vedou a vyhodnocují výuku pro stejnou skupinu učících se ve stejném čase. Pokud výuka dokáže reagovat na žákovy jedinečné potřeby, každý žák se může učit a být ve škole úspěšný.  V pátek 25. dubna 2014 natáčela ve škole Česká televize rozhovory pro pořad Události - nahlédněte na web ČT - Párová výuka v první české škole (25. 4. 2014). 


Z různých zdrojů sestavila H. Košťálová, upravil O. Potluka

Párová výuka (týmová výuka) je práce dvou a více vyučujících (lektorů, trenérů, ...), kteří společně plánují, vedou a vyhodnocují výuku pro stejnou skupinu učících se ve stejném čase. Pokud výuka dokáže reagovat na žákovy jedinečné potřeby, každý žák se může učit a být ve škole úspěšný. 

Nezbytné kroky, které je třeba učinit na straně učitele pro dosažení tohoto cíle, jsou: 

(1) poznat každého žáka, 
(2) vytvořit náležité učební klima ve třídě, 
(3) diferencovat výuku podle potřeb žáků. 

Párová výuka může být účinným nástrojem k naplňování potřeb jednotlivých žáků.

Jak může párová výuka přispět k naplnění výše zmíněných tří kroků

(1) Poznat každého žáka 

Poznat každého žáka tak, aby bylo možné plánovat a realizovat výuku podle jeho potřeb, je snazší, když se na tom podílejí dvě osoby. Pokud se o svá pozorování dětí mohou podělit dvě osoby, budou mít užitečných poznatků více než osob jedna. Důležité je, aby učitelé neinterpretovali to, co se o žácích dozvědí, ale jen si to zapisovali. 

Ve dvou lze snáze využívat dalších nástrojů, které jediný učitel ve třídě může používat jen v omezené míře.

(2) Pro krok dvě (učební klima)

  • každý žák se musí cítit respektovaný a přítomný („vím o tobě a jsem ráda, že tu jsi“ – např. pamatuji si žákovo jméno, pamatuji si, co minule řekl, pamatuji si, jaké má koníčky, kde byl na dovolené….) 
  • každý žák se musí cítit bezpečně 

Tyto oba body se pochopitelně snáze může dařit naplnit dvěma vyučujícím než jednomu. 

(3) Pro krok tři (diferenciace) se využívá mj. párová (týmová) výuka

Diferencovaná (individualizovaná) výuka – je to soubor výukových strategií vystavěných na praxi výuky „orientované na žáka“, které umožňují vyvářet různé cesty učení tak, aby uspokojily potřeby rozmanitých a odlišných žáků. Ve třídě je každý zapojen, každý se účastní. 

Kde nejlépe párovou výuku využít?

Nejvíce se PV vytěží při výuce základních všeobecných předmětů, v nichž jsou jasně definovány cíle, jichž mají dosáhnout všichni žáci (každý žák). Nejde ale o stanovení a dosahování minimálního vzdělávacího standardu, ale dosahování osobního maxima každého žáka. 

Během výuky mohou mít jednotliví vyučující pevné role (jeden vykládá, druhý monitoruje), nebo se role mohou střídat (v jedné části hodiny zadává instrukci jeden z dvojice a druhý zadání zapisuje na tabuli; v jiné části hodiny je to opačně). V tutéž chvíli by neměli mít oba stejnou (nebo neurčenou) roli. Až největší mistři párové výuky mohou vyučovat zcela společně a teprve v průběhu procesu reagovat na vývoj výuky a učení a na potřeby žáků. 

(Různé dílčí odchylky od této definice a varianty v závislosti na konkrétních podmínkách a cílech výuky a učení, např.: příprava a hodnocení probíhá v týmu, ale výuka neprobíhá v témže čase.) 

Šest typů párové / týmové výuky (dle Maroney (1995), Robinson and Schaible (1995)

1. Tradiční týmová výuka: učitelé participují na předávání nové látky. Např. jeden vykládá a druhý zatím vytváří před očima žáků pojmovou mapu k probíhajícímu výkladu.

2. Spolupráce během výuky: učitelé nepředávají výklad, ale před žáky vedou diskusi o daném tématu. Na diskusi se společně připravili. 

3. Doplňková / podpůrná výuka: Situace, kdy jeden vyučující je odpovědný za obsah výuky (téma) a druhý buď za studijní dovednosti, nebo za nabídku rozšiřující výuky k danému tématu.

4. Paralelní výuka: vyučující společně připravili výuku, ale vyučují paralelně třídu rozdělenou na dvě (více) menší skupiny. Typické pro projekty nebo pro práci na řešení problémů. 

5. Diferencovaná výuka v téže třídě: Žáci jsou rozděleni na skupinu, která zvládla základy problému a může řešit doplňkové a rozvíjející problémy, a na ty, kdo potřebují více procvičovat základy. 

6. Monitorující učitel: Jeden vyučující vede hodinu, vykládá a zadává úkoly. Druhý krouží po třídě a sleduje, jak se žáci „chytají“, kdo potřebuje pomoc nebo zda je třeba se u něčeho zastavit s celou třídou, zpomalit tempo nebo ho zrychlit. 

(V jedné hodině / bloku přirozeně může nastat více různých způsobů párové výuky.)

Předpoklady párové výuky 

Pároví učitelé musejí být otevření a flexibilní. Musí mít odhodlání pomoct každému žákovi a musejí sdílet přesvědčení, že každý žák se může učit. 

Učitelé v páru musejí sdílet svá přesvědčení o výuce a učení a musejí si být blízcí stylem výuky. Musejí se navzájem respektovat a mít prožitek stejného cíle. 

Výzkumy poukazují, že impulz k týmovému učení by měl vzejít z těch, kdo by měli spolu učit, aby to mělo naději na úspěch. 

Cílem párové výuky není dobrá spolupráce mezi oběma učiteli – ta je podmínkou. Cílem je co nejvíce pomoci zlepšit výsledky každého žáka. Je proto třeba, aby výuka měla jasné vzdělávací cíle.